Proč ?

Jak jste mohli zaznamenat, A team se po dlouhých letech 14 letech „poroučel“ z první ligy, potažmo extraligy. Co je na této situaci to zajímavé, je, že se tak nestalo nedostatečnou výkonností, nicméně vlastním rozhodnutím. Ptalo se mě na to spousta lidí a já jsem vždy dal jen přehled několika faktorů, které nás k tomu vedly. Tady bych tedy rád zdůraznil většinu z nich. Věřím, že to pomůže celou situaci více objasnit a bude pro vás tedy srozumitelnější, tento na první pohled nesmyslný krok, pochopit. Když jsem poprvé s touto kacířskou myšlenkou předstoupil před výbor, v prvních minutách se dostavil poměrně velký odpor a spousta zamítavých názorů. Nicméně po cca hodině a půl konstruktivní debaty jsme se prokousali spoustou variant a důvodů, které začaly dávat smysl. A tady je tedy přehled toho, proč by to někdo dobrovolně udělal:

1. Asi nejjasnějším důvodem je dostatečně silný tým. Pro první ligu potřebujete doopravdy 4 hráče, kteří na tuto soutěž mají nejen výkonnostně, ale i psychicky. V první lize nebývají nazdárkové, se kterými máte jisté body. Každý to tu umí a vy v každé jednotlivé dvouhře musíte prokázat, že dokážete vyhrát. A to byl dlouhodobě problém – sehnat hráče mně několik sezón vzalo spoustu času, 20-30 kontaktů s většinou neúspěšným výsledkem.
2. Finanční stránka – to byl také jeden z důvodů, proč bylo obtížné kohokoliv sehnat. Průměrná cena jedničky v první lize je již několik sezón cca 250-300 tis. Kč/rok, letos se to jistě i posunulo. Bohužel toto kazí celou soutěž a zjistíte pak, že i hráč, který je sotva na pozici 4ky, chce klidně 70-100 tisíc. A to vám vlastně ani nepomůže moc zápasů vyhrát. Myslím, že je násobně lepší tyto peníze vzít a investovat do mládeže a dalšího rozvoje klubu, než do jednoho hráče, který přijede na víkend, odehraje a pak ho zase 14 dní nevidíte.
3. Již zmíněná psychika – myslím, že nenajdete tým, který si prošel větším počtem proher 8:10 za poslední 2a půl sezóny. Máme jich 10….Problém byl, že jsme to zvládli jeden den s předposledním a hned druhý den s prvním. To svědčí o tom, že obecně na tu soutěž máme, ale chybí nám konzistentnost výkonů. Asi hlavním, kdo si tímto prošel nejhůře je Gorki. Každý rok má velké výkyvy a je schopen porazit nejlepší hráče soutěže (Figel, Hanák…), ale taky prohrát s hráči z divize (Ricardo tě zdraví, Gorki J ). Nejtěžší zápas ho v tomto ohledu čekal v Hustopečích – v celkovém hodnocení hrál Gorki 3 zápasy (Blinka (4. hráč úspěšnosti), Štrof (7), Kopányi (15). Výsledek ? 3x prohra 3:2. Jít si tedy trošku „odpočnout“ do druhé ligy by pro všechny mohl být skvělý restart pro načerpání sebevědomí.
4. Personální problémy celého oddílu –  aspoň 10 let, ale ono to bude déle, bojujeme s tím, že kromě Áčka máme nedostatek lidí pro všechny soutěže na víkendy. Sedět na předvíkendových poradách vedoucích týmů se stalo utrpením. Vyvrcholilo to kontumační porážkou E týmu loni, B a C hráli ve 3 lidech, apod. Rozpuštěním jednoho týmu mělo dojít k větší stabilizaci soupisek. Já v ni stále věřím, ale 4 odchody znamenají podobné počty jako loni. Nicméně dravé mládí se tlačí dopředu a snad již brzy na nich budeme moci stavět i v patrech nejvyšších.
5. Příchody do 1. ligy – týmy, které skončily loni v tabulce okolo nás, tak začaly nesmyslně posilovat – Jičín o Kubu Crhu, Havl. Brod o Skálu, Koblížka. Ústí, které koupilo 1. ligu, koupilo Olejníka, dalším nováčkem jsou Vodňany s Kláskem a Štěpánkem. Jak jsem již psal, v bodě dva, tito borci tam pro dobrou náladu nehrají…
6. Kvalita našich odchovanců – bohužel, za posledních 10 let jsme vychovali jediné dva hráče pro tuto soutěž – Peťu Bízu a Radka Skálu. Radek nás přerostl a šel přirozeně o dům dál, Bizonek pak zase do Anglie za studiem. Nicméně abychom udrželi vše v rozumných mezích, musíme pro tu soutěž vychovat mladé. Tím, že jsme posunuli soupisky (Šenky a Bizonek na 3. lize, atd), máme možnost mladé „potahat“ nahoru a tím se zase odrazit směrem k lepším výsledkům. Po dlouhé době jsou tu děti, které mají zájem, snaží se a chtějí !! hrát – (Metud Drápal, Ali Gholamzadeh, Bratři Vokřínci, Matyáš Tichý a další). Našim úkolem je jim udělat dobré prostředí pro tento růst.
7. Play-off – toto je spíše jen takový malý úsměvný bod, ale na druhou stranu, za 20 let co na Morendě působím, si nepamatuji moc vítězných play – off. Nám se povedlo udržet kostru týmu pospolu (za to patří velký dík Buldymu a Gorkimu) a proto neskrytě vyhlašujeme útok na postup zpět!

Snad to pro vás, kteří si mysleli že jsme se dočista zbláznili, přineslo alespoň nějaké osvětlení toho, proč jsme na první pohled nesmyslný krok udělali. Díky a držte nám všem palce!!