První ligové zápasy po dlouhé koronavirové pauze jsme začali proti Hodonínu a Holáskám. V naší sestavě se udála oproti loňské sezóně jedna změna. Naše opora týmu Martin Mejzlík (Mejzla) se rozhodl tento rok načerpat novou energii a chuť do stolního tenisu, aby mohl za rok nastoupit znovu v plné síle. Je to pro nás sice významná ztráta, nicméně místo něho bude pravidelně nastupovat zkušený Libor Svoboda (Liborek), který, si troufám tvrdit, bude takřka plnohodnotnou náhradou a věřím, že týmu velice pomůže. Celá letošní sestava je tedy následující: Petr Šenkapoul, Ivo Sigmund, Libor Svoboda a Petr Bíza.
První kolo jsme začali na venkovních stolech, a to v sobotu v Hodoníně. Proti nám nastoupila poměrně silná sestava v podobě dvou mladých talentů Štěpána Brhela a Jindry Morávka, které doplnil loňský extraligový hráč Michal Kadlček a dobře hrající Filip Hromek, kterého nakonec střídal Filip Růžička. Po čtyřhrách byl stav vyrovnaný 1:1, jelikož já s Šenkym jsme podlehli dvojici Brhel, Morávek, nicméně na vedlejším stole Liborek se Sigim přehráli dvojici Kadlček, Hromek. První kolo dvouher přineslo překvapivou na druhou stranu však naprosto zaslouženou výhru Liborka nad Kadlčkem. Dále od nás bodoval ještě Šenky, takže byl stav znovu srovnán na 3:3. Ve druhém kole dvouher nám už bohužel Hodonínští odskočili na stav 4:6, kdy od nás dokázal bodovat pouze Sigi proti Hromkovi. Ve třetím kole se mně podařilo dotáhnout zápas do úspěšného konce s Filipem Růžičkou, nicméně zbytek zápasů jsme prohráli, takže stav byl už pro nás velice nepříznivý 5:9. Všechno to nakonec dokončila moje prohra nad Kadlčkem. Zápas jsme tedy prohráli 5:10. Nutno však podotknout, že jsme měli i světlé chvilky a nechybělo moc, abychom zápas ještě zdramatizovali. Například, když Sigi vedl s Morávkem už 2:0 a prohrál nebo když Šenky takřka šahal po vítězství s Kadlčkem. Musíme si však přiznat, že byl soupeř lepší a poučit se do příště.
V neděli jsme chtěli za každou cenu urvat tři body, a nakonec se to i povedlo. Proti nám nastoupila opravdu velice zkušená sestava, kde někteří působili v minulosti na Morendě, takže jsme se dobře znali. Sestavu tvořili: Roman Chrást, Peťa Babák, Jirka Palbuchta a Ondra Ságl. Ve čtyřhrách jsme udělali tentokrát změnu, protože nám to v sobotu moc nesvědčilo. Liborek hrál tedy s Šenkym a já se Sigim. Tato změna nám hned přinesla ovoce v podobě dvou výher, takže začátek jak má být. První kolo dvouher bylo nejdůležitější. Já jsem se trochu ze začátku trápil s Jirkou Palbuchtou, ale nakonec jsem vybojoval vítězství. Sigi s Šenkym suverénně zvládli svoje zápasy a jako poslední nastoupil Liborek proti Romanovi Chrástovi. Libor jen potvrdil svoji formu ze soboty a dokázal porazit i tak zkušeného borce jako je Roman. To nás posunulo do velkého vedení 6:0. Bojovali jsme však dále, protože až desátý bod je vítězný, a i takové vedení se dá snadno ztratit. To se však naštěstí nestalo, a i v druhém kole dvouher jsme dominovali. Jeden bodík však přece jenom domácí vybojovali, a to po tom, co Jirka Palbuchta přehrál ve třech setech Liborka. Za stavu 9:1 pro nás jsem nastoupil proti Ondrovi Ságlovi a i přes jeho dobrý výkon jsem přidal poslední bod, který nás dělil od vítězství. Výhra 10:1 je pro nás velmi cenná, protože nám dala chuť do dalších bojů.
Myslím si, že na první ligová utkání po tak dlouhé době jsme nepodali špatné výkony, nicméně je tam velký prostor na zlepšení. Doufám, že nás nepotká žádné zranění a že budeme pravidelně hrávat v této sestavě, abychom do dalších bojů nastupovali v psychické pohodě, která je pro náš milovaný sport nejdůležitější.
